Proč plavat s dětmi?
Pod pojmem "plavání" kojenců si nelze představit plavání jako takové. Za plavání se v tomto případě spíše považuje harmonický pohyb ve vodě. Průzkumy ukázaly, že děti, které plavou od kojeneckého věku nejsou lepší plavci, než děti, které nenavštěvovaly kojenecké plavání, ale že se naučí plavat rychleji a přirozeněji, jakmile je jejich tělo na to vyspělé, což může být již ve dvou letech.

Hlavním záměrem plavání kojenců je, aby si děti pomocí vodních her zvykly na vodu, naučily se jí nebát a uměly tak reagovat v různých situacích, které mohou ve vodním prostředí nastat. Důležité je, že se děti zároveň naučí mít před vodou respekt. Voda pro ně může představovat nebezpečí, které si jinak neuvědomují.

Dalším významným prvkem společného plavání rodičů s dětmi je upevnění citové vazby a navázání vzájemného kontaktu. Novorozené děti se ve vodě cítí jako doma, protože ve vodním prostředí strávily devět měsíců. Hrát si s miminkem ve vodě, je pro rodiče jedinečný způsob, jak relaxovat a vyvinout užší vztah se svým novorozeným dítětem.

Plavání kojenců je rovněž otázkou sounáležitosti mezi rodiči a dětmi a jinými rodinami. Oba rodiče se naučí stýkat se s dítětem novým způsobem. Plavání je pak příjemná společná chvilka bez každodenního stresu.

Výhody
Výzkumy prokázaly, že pobyt kojenců a malých dětí ve vodě má stimulující efekt na zvýšení koncentrace, pozornosti, vnímací schopnosti a rozvoj motorických dovedností. Také je dokumentováno zlepšení sociálního, citového a fyzického vývoje, což je patrné obzvláště u dětí, které začnou plavat před svým 12 měsícem. Tyto děti jsou pak ve vodě nesmírně uvolněné a klidné.

Každá lekce je interaktivní činností ve vzrušujícím vodním prostředí. "Plavat" je často jedno z prvních slov, které mají malí paváčci ve svém slovníku. Plavání přináší mnoho potěšení nemluvňatům, batolatům i předškoláčkům. Pomáhá jim zároveň vyvinout se ve zdravější a silnější jedince. Mnoho miminek se dokáže pohybovat pod vodou a ve vodě dříve než začnou chodit. Dítě může ve vodě dělat pohyby, které ještě nedokáže na souši a má tedy možnost se vyvíjet pohybově.

S pokrokem v plavání budete svědky zlepšení koordinace pohybů, síly, výdrže a dechové kapacity vašeho děťátka. Pohyby a cvičení ve vodě mají také vliv na zdravější spánek po lekcích a pomáhají při bolestech bříška způsobených nadýmáním, neboť děti, které pravidelně plavou, mají velmi dobré trávení. Spolu s vhodnou rehabilitací pomáhá plavání též dětem, které mají různé odchylky a vady pohybového aparátu.

Dítě se nemusí dělit o pozornost svých rodičů s nikým a ničím - žádné telefony, žádný spěch, televize nebo něco jiného - rodiče věnují svůj veškerý čas dítěti. Někdy je třicetiminutová lekce jediná příležitost, kdy jsou rodiče pohromadě se svým dítětem na úrovni z očí do očí, v nestresovém prostředí.

Rodiče dítě objímají a to nejen proto, aby ho utišili. Všichni jsou si blízko, celá rodina je na stejné úrovni - na hladině vody. Dítě poznává, že se dokáže učit nové věci. Má možnost se seznámit s jinými dětmi a těší se na setkání s nimi.

Dítě potkává nové dospělé a děti a zkouší nové věci; má proto menší strach před novými situacemi. Často je to jeho první společenský zážitek mimo domov (kromě čekání v čekárnách u lékaře). Plavání je současně příjemným zpestřením každodenních "starostí a slastí" pro maminky na mateřské dovolené. Maminka, která se může cítit doma izolována od okolního prostředí, se setká s jinými rodinami se stejně starými dětmi. Tatínkům plavání umožní strávit příjemnou chvilku se svým dítětem. Proudění vody a její dotek způsobuje, že si dítě uvědomuje samo sebe. Dítě prožívá vodu všemi smysly.

Když je dítě ve vodě, neustále se něco děje. Každý pohyb se setkává s reakcí. Brzy se dítě naučí pohybovat ve vodě samo - což je pro ně úžasný pocit soběstačnosti. Dítě cítí, že je schopno ovlivnit svůj pohyb. Pozor! Netvrdíme, že děti, které neplavou, se nemohou vyvinout v harmonické a spokojené bytosti.

Historie a výzkum
Plavání kojenců není nový jev. V knihách starých několik set let se můžeme dočíst, že cestovatelé v tropických zemích viděli, jak domorodé maminky berou své nově narozené děti a koupou je v lagunách nebo říčkách, pouštějí je a potápějí pod vodu.

V našich částech světa se plavání kojenců a batolat začalo vyvíjet přibližně před 40 lety. Začalo současně v USA, Austrálii, Kanadě a západním Německu na počátku 60. let. V této době také pracoval na výzkumech v oboru plavání kojenců ruský vědec Dr. Igor Čarkovskij; šlo však spíše o experimentování - co děti zvládnou nebo kolik vydrží. Tento přístup nebyl zrovna citlivý, byla zde snaha o urychlení vývoje, dítě se mělo naučit plavat co nejdříve. U nás v 70. letech začal s výzkumem v této oblasti doc. Miroslav Hoch z Fakulty tělovýchovy a sportu na pražské univerzitě. Jeho přístup byl již citlivější. Své články publikoval např. ve Vlastě. Pro pokročilý věk se mu však plavání nepodařilo rozvinout. Nyní je plavání kojenců velmi rozšířenou a oblíbenou aktivitou i našich nejmenších. Výzkumy a zkušenosti ukazují, že děti, které plavou, jsou zdravější. Jelikož se od útlého věku zocelují koupáním a potápěním, mají méně problémů s dýchacími cestami.

Německá profesorka Liselott Diem z Kolína svými průzkumy v letech 1974-1977 dokázala, že děti, které plavou od 3 měsíců, lépe koordinují své pohyby a rovnováhu (motoricky se vyvíjejí rychleji, než kontrolní skupina). Tyto děti jsou také více nezávislé a v novém neznámém prostředí méně bojácné. Ve své práci Diem zdůrazňuje, že voda stimuluje všechny smysly.

Potápění
Potápění je přirozená součást plavání kojenců. Je to něco, co se děje jakoby mimochodem během pobytu ve vodě. Potápění je napínavé a je to jiný způsob pohledu na svět. Možnost pohybovat se pod vodou bez zábran dává dítěti pocit svobody. Dítě se naučí nepodléhat panice, spadne-li náhodou do vody, a je na tuto nepředvídatelnou událost lépe připraveno. Rodiče získávají pocit jistoty, když vědí, že jejich dítě zvládá plavání i pod vodou.

Děti se rodí s takzvaným potápěcím reflexem, což znamená, že když se cizí tekutina dostane do oblasti hrtanové příklopky, ta se uzavře a zablokuje dýchací cesty. Následuje masivní reflex: činnost srdce se sníží skoro na polovinu, zvýší se tlak krve, polykací reflexy se uvedou v činnost, paže a nohy se začnou rytmicky pohybovat a krev z paží a nohou se přerozdělí do životně důležitých orgánů - srdce a mozku. To vše má jediný cíl - šetřit kyslíkem a dostat se na hladinu vody. Tento potápěcí reflex mají děti do věku 6 měsíců a pomáhá jim zatajit dech během pobytu pod vodou. Potápěcí reflex funguje jen při několika prvních potopeních. Děťátko se totiž postupně naučí zadržet dech, takže pak už nehraje roli, zda-li reflex existuje nebo ne.

Prvním krůčkem ve výuce potápění je otírání obličejíčku mokrou dlaní, pak dítě poléváme a později potápíme pod vodu. Před potopením dá rodič nebo instruktor dítěti vždy jasný signál. Dítě se brzy naučí podmíněným chováním spojit signál s potápěním a naučí se vyhnout potápěcímu reflexu tak, že místo toho vědomě zadrží dech. Nikdy se s dětmi nepotápějte bez dohledu odborného personálu, pokud sami nemáte dostatečné zkušenosti.

Bezpečnost
Utopení je druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí v průmyslových zemích. Více než 50% utonutí se stane v blízkosti břehu. Žádná metoda kojeneckého plavání nezaručuje stoprocentní ochranu před utonutím, ale navštěvuje-li vaše dítě tyto kurzy, má větší šanci přežít v případě nenadálé události. Bez ohledu na to, jak dobře dítě zvládá plavání v chráněném a strukturovaném prostředí, ve skutečném životě existuje mnoho možností (např. studená voda, oblečení, proudy, nepřítomnost dospělých atd.), které mohou způsobit, že si dítě nejenže nemusí pamatovat cviky, které se naučilo, ale ani je nebude schopné aplikovat v jiném prostředí, než bylo prostředí výcvikové. Jediný způsob, jak stoprocentně zajistit bezpečí dětí v blízkosti vody je, mít je neustále pod dohledem.

Jakmile začnete s dítětem chodit plavat, vysvětlujte mu jednoduchá bezpečnostní pravidla, jako: "nechoď blízko k vodě bez dospělého, vždycky plav se starším kamarádem, nechoď na molo nebo na loď sám, do neznámé vody neskákej" apod. I když dítě ještě neumí mluvit, rozumí mnohem více, než si myslíte. Jednoho dne vás překvapí, že bude opakovat tyto bezpečnostní fráze a ve věku, kdy bude samo plavat, bude dobře obeznámeno se základními bezpečnostními pravidly u vody. Máte-li doma bazén, existují způsoby, jak zajistit bezpečí dětí. Jistě vám dobře poradí odborníci ze společnosti, která bazén instalovala. Je nutná dvojí bariéra. Například plot, který děti nedokážou přelézt, pokrytí vody, které udrží váhu dítěte nebo bazénový alarm.

Časté dotazy
Vzdělání instruktorek
Všechny naše kurzy vedou profesionálně vyškolené instruktorky, které mají jak praktické, tak teoretické znalosti. Musí umět poskytnout první pomoc dětem i dospělým, musí mít teoretické lékařské znalosti a znát základy vývoje dětí, aby dokázaly správně informovat rodiče. Dále musí znát správné hygienické zásady a mít přehled o kvalitě vody.

Jak se připravit na plavání?
Děťátko můžete připravit tím, že ho koupete ve vaničce, ve vaně nebo se s ním sprchujete. Snažte se, aby se voda dítěti nedostala do obličeje nebo na hlavu. Děti to nemají rády a ze začátku to považují za něco zvláštního.

Velmi se osvědčila společná koupel jednoho z rodičů a děťátka ve vaně, což můžete praktikovat brzy po narození. Pokud plavete s novorozencem, musí být vana vždy řádně umytá. Teplota vody by měla být 37°C- 38°C, rovněž v koupelně musí být teplo. Světlo by mělo být tlumené nebo úplně postačí rozsvítit několik svíček, což navodí příjemnou atmosféru.

Jeden z rodičů (předem osprchovaný) se posadí do vany, druhý mu podá dítě. Maminka nebo tatínek pak děťátko ve vodě objímá, pokládá si ho na hrudník, společně odpočívají, je vhodné pustit tiše i nějakou příjemnou hudbu. Dítě by mělo být po ramínka ponořené ve vodě, aby mu nebyla zima. Rodiče mohou také zkoušet některé cviky vhodné pro určitý věk. Zde je však nutné poradit se předem se zkušeným instruktorem.

Kdy může naše děťátko začít s plaváním?
Všechny děti, které jsou zdravé, mohou začít plavat. Dokonce i pro děti s nějakým handicapem, jako jsou např. různé odchylky a vady pohybového aparátu, může být plavání spolu s vhodnou rehabilitací velmi prospěšné. V takových případech je nutná konzultace s odborným lékařem. Doma ve vaně můžete začít plavat s děťátkem již 6 týdnů po narození. Pupeční šňůra je tou dobou už zahojená a děťátko již dokáže lépe udržovat svou tělesnou teplotu.

Chcete-li začít plavat s vaším děťátkem doma ve vaně, nabízíme vám návštěvu profesionálně vyškolené instruktorky, která vás nejprve naučí základní zásady plavání a jak zacházet s novorozencem ve vodě. Předvede vám několik cviků vhodných pro děti tohoto věku. Děti se učí poznávat vodu stejně, jako by poznávaly svět kolem sebe na souši.

Když se dítě náhodou "napije" příliš mnoho vody, doporučujeme pro ten den ukončit lekci. Společné výuky plavání v bazénu se mohou zúčastnit děti od 3 měsíců. Je jednodušší začít, když je dítě hodně malé, dokud se ještě nestačilo naučit mít strach z vody.

Ale není problém začít s plaváním, i když je dítě starší. Nikdy není pozdě. Skupinová struktura dělá zázraky a motivuje dítě, aby udrželo úroveň s vrstevníky.

Jaký je správný přístup?
Rodiče by si měli uvědomit, že budou-li své děti do plavání nutit, napáchají více škody, než užitku. Proces učení by měl být naplněn radostí, klidem a smíchem. Plavecké programy by měly ctít dítě jako samostatného jedince s pocity a emocemi. Učení pomocí písní, her, barevných hraček a skupinových aktivit se dětem líbí, vzbuzuje jejich zvědavost a touhu se učit. Děti se ve společnosti svých rodičů, jako spoluučitelů, a svých vrstevníků naučí mít rády vodu a budou k ní mít důvěru.

Jak často bychom se měli zúčastňovat plaveckých lekcí?
Z praxe jsme vypozorovali, že nejplynuleji se učí a největší pokroky dělají děti, které plavou minimálně 4x týdně. Čtyřikrát týdně však neznamená chodit pouze do plaveckých kurzů. Některé cviky je možné zkoušet i doma ve vaně. Úplně postačí spojit procvičování některých plaveckých dovedností s večerním koupáním.

Učení je mnohem efektivnější, je-li prováděno metodou "trošku každý den", nežli naplněním mnoha úkonů v jedné plavecké lekci jednou týdně. Rodiče, kteří se mohou zúčastnit lekcí jednou nebo dvakrát týdně, budou potřebovat notnou dávku trpělivosti a doplnit dny, kdy nechodí plavat, cvičením doma, i kdyby to mělo být jenom deset minut denně. Pokroky dítěte v plavání závisí na tom, jak často se rodiče dítěti v tomto směru věnují.

Kdy se dítě naučí opravdu plavat?
Záleží na tom, jak definujeme "plavání". Někdy mají rodiče představu, že jejich miminko přeplave kraulem bazén během několika kurzů - to je pro ně plavání. Z pozice děťátka je plavání to, že se dokáže volně pohybovat ve vodě bez cizí pomoci, vlastními silami. Ze začátku jenom na velmi krátké vzdálenosti. Malé děti hlavně kopáním nožiček. Děti, které pokračují v pravidelném cvičení ve vodě, postupně začnou přidávat správné plavecké pohyby. Některé děti, které začaly s plaveckými kurzy před svými prvními narozeninami, umí ve dvou letech zadržet dech až na 20 vteřin (nezkoušejte to, prosím, doma) a uplavou velké vzdálenosti. To je však výsledek stovek hodin cvičení a postupného prodlužování plaveckých lekcí. Myšlenkou plavání pro nejmenší je, aby se děti naučili pohybovat ve vodním prostředí, nebáli se vody a cítili se v ní jako doma. Takové děti se pak mohou naučit kolem svého druhého roku relativně snadno plavat. Stále to však není dokonalé plavání v pravém slova smyslu. Od tak malých dětí nelze vyžadovat, aby například dokázaly zvládnout souhru plaveckých pohybů paží a nohou. Rovněž nelze od všech dětí vyžadovat, aby začaly plavat zrovna po dosažení dvou let. Každé dítě je jiné, k učení proto potřebuje i různě dlouhou dobu. Každé dítě má také jiné dispozice, ale pravidelností můžeme dosáhnout hodně. Je samozřejmé, že čím častěji s děťátkem plavání procvičujete, tím dříve si tuto dovednost osvojí. Velmi však záleží na vašem citlivém přístupu. Správným plaveckým stylům, jako kraul, prsa atd., jsou děti schopné se učit nejdříve v předškolním věku, spíše však až v mladším školním věku. U předškoláčků rovněž nemůžeme vyžadovat dokonalé zvládnutí správného provedení jednotlivých plaveckých stylů, jde zde spíše o tzv. přípravnou výuku.

Když budeme mít delší přestávku mezi plaveckými kurzy, zapomene dítě všechno?
Ne, ale plavecké schopnosti trochu "zrezaví", nemáte-li možnost oživovat naučené dovednosti několikrát týdně. Vypozorovali jsme, že za každý měsíc, kdy dítě nemá možnost být v bazénu, potřebuje 1-2 dny, aby se vrátilo na svou původní úroveň. Například, po pětiměsíční přestávce v plavání váš první pobyt ve vodě může vypadat, jakoby jste začínali od začátku. Avšak po pěti až deseti lekcích uvidíte, že plavecká dovednost dítěte se rychle vrací (pokud má s předešlým pobytem ve vodě pozitivní zkušenosti). Opatrným dětem nebo těm, které prošly agresivní vyučovací metodou, to může trvat mnohem déle. Nebuďte překvapeni, když se dítě, které prošlo tvrdou školou, nebude chtít k vodě ani přiblížit. Trpělivost a maximální podpora ze strany rodičů umožní, že dítě obnoví své získané dovednosti rychleji.

Bude moje dítě "neutopitelné" po absolvování plaveckých kurzů?
Nikdo není "neutopitelný". V blízkosti vody musíme být vždy velmi pozorní. Dohled dospělých a bezpečnostní zábrany mezi dítětem a vodou jsou nejlepší ochranou před nehodou. V plaveckých cvičeních se však dítě naučí pohyby, které zvýší jeho šanci dostat se do bezpečí, když se nemůže spolehnout na cizí pomoc. Tyto úspěchy by ale rodičům nikdy neměly dát falešný pocit jistoty. Dítě, které se ve vodě cítí jako doma, a které absolvovalo dostačující výcvik, při němž si osvojilo plavecké dovednosti, má předpoklad zachránit si život v případě nebezpečí. První bezpečnostní dovednost v plaveckých kurzech učí dítě skočit do vody, obrátit se a plavat zpátky k okraji. To je nejpraktičtější způsob, jak se malé děti mohou zachránit při nehodách v bazénu nebo v jakékoli vodní nádrži. Děti by se měly ve vodě cítit pohodlně a být dobrými plavci dříve, než se tento cvik začne zavádět. Dobrý základ je velice důležitý; děti by neměly být při učení vystresované - pak se dá předpokládat, že nezpanikaří při nehodě. Ale nikdo vám nezaručí, jak to pak ve skutečnosti bude, dojde-li k něčemu podobnému.

Proto mějte své děti neustále pod dozorem!

Dostat hlavu nad vodu je další cvik, který umožní malému dítěti, aby mohlo dýchat. Také převracení se na záda dovoluje dítěti volně dýchat. Všechny tyto dovednosti mají potenciál zachránit život, ale nesmí se učit předčasně a nevhodně. Jakmile děti začnou samy sedět, většinou začnou mít problémy s plaváním na zádech. Málo dětí toleruje tuto pozici. Mnoho dětí je znovu ochotno učit se plavat na zádech ve věku mezi třemi a čtyřmi roky. Při učení nových dovedností je třeba brát ohled nejen na fyzický, ale i na mentální a citový rozvoj dítěte.

Můj dětský lékař říká, že by moje dítě nemělo chodit plavat, dokud mu nebudou čtyři roky.
Někteří lékaři tvrdí, že děti nejsou dostatečně vyvinuty pro plavání, dokud jim nejsou čtyři roky. S tím lze souhlasit, ale jen pokud se týká zvládnutí plaveckých stylů jako je kraul, prsa, motýlek a znak. Zkušenosti tisíců dětských a kojeneckých plaveckých klubů na celém světě potvrzují, že kojenci a malé děti mohou "plavat". Zkušení instruktoři vědí, že v tomto věku se za plavání považuje "harmonický pohyb ve vodě".

Dětští lékaři mají také obavu před předčasným či násilným potápěním, vynuceným plaváním na zádech, kdy dítě pláče apod. Vyhledejte plavecký klub nebo program, který učí vaše dítě jemnou a postupnou metodou.

Naučí se všechna nemluvňata a batolata milovat vodu?
Jistě bychom si všichni přáli, aby tomu tak bylo. Nicméně některé děti jsou opatrné ve všem. Některé mají strach z nových situací nebo lidí. Jiné nesnášejí vodu na obličeji. Při zvládnutí strachu jsou rodiče svým dětem oporou a příkladem. Proto by měli být uvolnění a přenést tento klid na dítě. Pozitivní a cílevědomé procvičování nakonec přinese žádaný výsledek. Bojácné dítě si může zvyknout na vodu prostřednictvím her, říkáním básniček, zpíváním písniček a podobně. Příjemná nálada ve skupině také velmi pomáhá přemoci strach dítěte. Soustřeďte se na to, co vaše dítě potřebuje, a buďte trpěliví. Nepotápějte dítě, dokud není uvolněné a nepřizpůsobilo se pocitu vody na obličeji. Dítě musí nejprve získat pocit jistoty a bezpečí. Může to chvíli trvat, ale za to úsilí to stojí. Vašemu dítěti se pak plavání bude líbit.

Jaká nebezpečí hrozí dítěti v blízkosti vody?
Voda je pro malé děti nebezpečná. Bez ohledu na to, jak může být ve vodě dobře, je nebezpečná - v kyblíku, v misce, na záchodě, ve vaně, v bazénu, v řece - kdekoliv. Rodiče se mohou vyhnout tragedii, když si vezmou k srdci staré známé pravidlo: "Nemluvně se může utopit v centimetru vody." Proto i desku na záchodě mějte zavřenou nebo si pořiďte zámek na záchod.

Nejlepší způsob, jak ochránit dítě před utopením, je odstranit i to nejmenší množství vody z jeho blízkosti. Je-li u vody, nespusťte z něho oči ani na vteřinu. Může se čvachtat a stříkat, jak se mu zlíbí - ale jenom když se díváte.

Opatrní musíme být i při každodenním koupání. Ve vaně nikdy nenechávejte dítě samotné. Například zvoní-li telefon, vytáhněte dítě z vody, zabalte do ručníku a vezměte ho s sebou. Je dobré mít na dně vany protiskluzovou podložku.